Administrativní centrum Vinohradská

Administrativní centrum Vinohradská

(9. 3. 2016) Projekt vyroste na místě bývalého ministerstva paliv.

 
 
 
 

Administrativní centrum Vinohradská

(ČTK) - Objekt bývalého federálního ministerstva paliv na Vinohradské třídě v Praze chce investor začít bourat letos. Místo něj by vedle Českého rozhlasu měla vyrůst až osmipatrová kancelářská budova. Vyplývá to z oznámení v systému posuzování vlivu na životní prostředí EIA. Objekt ze sedmdesátých let minulého století je navržen na zařazení mezi kulturní památky.

Demolice by měla začít v srpnu letošního roku, pokud bude mít investor, firma Phibell, veškerá povolení. Dva domy a pozemky mezi ulicemi Vinohradská, Římská a Rubešova developer získal loni od společnosti ČEZ. Společnost Phibell je dceřinou firmou developerské skupiny HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka. Po posouzení vlivu EIA může firma žádat o územní rozhodnutí a stavební povolení. Vyjádření investora ČTK zjišťuje.

Budovy bývalého tranzitního plynovodu a federálního ministerstva paliv postavené ve stylu brutalismu zařadila kurátorka architektury v Národní galerii Radomíra Sedláková mezi architektonicky významné objekty Prahy z let 1850 až 2000. Brutalismus jako styl uplatňovaný v 60. až 80. letech bývá v tuzemsku laicky spojován s tehdy vládnoucím režimem, stavělo se tak ale i na Západě. Na ministerstvu kultury leží návrh na prohlášení budov za kulturní památky. Dokud ale úřad řízení nezahájí, neznamená to pro investora žádné omezení.

Bývalý centrální dispečink tranzitního plynovodu a dvě kancelářské budovy na Vinohradské ulici byly postaveny v letech 1970 až 1978, jejich autory jsou Václav Aulický, Jiří Eisenreich, Ivo Loos a Jindřich Malátek. Aulický je autorem hlavně technických staveb, mimo jiné žižkovské televizní věže. Aulický ve vyjádření pro investora uvedl, že mu je líto, že by budova měla zaniknout, ale nový záměr považuje za zdařilý.

Budovy podle oznámení nejsou v dobrém technickém stavu. "Stávající zástavba nerespektuje historickou přirozenost lokality a uliční čáru a netvoří funkční blok v jinak atraktivní části města," píše se v dokumentu. Objekty má nyní pronajaté Všeobecná zdravotní pojišťovna, v přízemí má klientské centrum.

Stavbu investor plánuje dokončit v roce 2018. Nový objekt Administrativní centrum Vinohradská se šesti až osmi patry má propojit Vinohradskou a Římskou ulici. Kromě kanceláří v něm mají v přízemí vzniknout obchody či restaurace a veřejně přístupný vnitroblok se zelení. V suterénu by mělo být 220 parkovacích míst, sklady a technické zázemí.

Stavba bude železobetonový monolit. "Fasády jsou navržené s kamenným obkladem, skleněné detaily a obklady budou navazovat na umělecko-řemeslnou tradici vinohradských paláců," uvádí dále oznámení. Střechy mají být částečně přístupné, v návrhu je i jejich využití pro zeleň. Projekt vytvořila kancelář Jakub Cigler Architekti.

Mezinárodní developerská skupina HB Reavis původem ze Slovenska sídlí v Lucembursku a působí na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, České republice, Velké Británii a Turecku. Skupina byla založena v roce 1993. V těsném sousedství záměru směrem k magistrále vzniklo v roce 2000 Panorama Business Center. Má 6800 metrů čtverečních pronajímatelné plochy a 91 parkovacích míst v podzemních garážích. Má osm nadzemních a tři podzemní podlaží.

Tisková zpráva HB Reavis:
Nová polyfunkční budova na Vinohradské ulici v Praze
HB Reavis připravuje novostavbu polyfunkční budovy, která nahradí stávající objekty bývalého Centrálního dispečinku tranzitního plynovodu a jeho doprovodných kancelářských budov ze 70. let minulého století. K demolici má již souhlasné stanovisko Národního památkového ústavu (Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy). Projekt kladně hodnotí také historici architektury Zdeněk Lukeš a Pavel Halík, stejně jako architekt stávajícího komplexu budov Václav Aulický.

Krátce z historie stávajících budov
Tyto objekty postavené v roce 1978 sloužily jako sídlo pro Centrální dispečink tranzitního plynovodu a jako doprovodné kancelářské budovy. Při jejich výstavbě došlo k demolici činžovních domů původního vinohradského bloku. Komplex byl stavěn v kontextu vznikající severojižní magistrály, kdy se původně počítalo s mnohem větší rozsáhlou asanací celého okolí. Vzhledem k době svého vzniku a funkci přestaly však tyto budovy již začátkem 90. let plnit svoji původní funkci.  

Funkčnost stávajících budov
Stávající objekty jsou zastaralé, funkčně i technologicky zcela nevyhovující. Přestože prošly v 90. letech dílčí rekonstrukcí, jejich konstrukční řešení neumožňuje adaptaci do podoby budovy, která by splňovala jak požadavky uživatelů, tak i současné legislativy. Komplex navíc nemá vyřešeno odpovídající parkování, a řidiči tak zatěžují parkováním jak přilehlé ulice, tak samotný pozemek. Stávající budovy nemají funkční parter, vytvářejí mezi sebou nepřehledná zákoutí a vyčleňují se tak z jinak dobře fungující kompaktní zástavby Vinohrad.

Nový projekt
Návrh architektonického studia Jakub Cigler Architekti počítá s rehabilitací tohoto vinohradského bloku tím, že budovy vytvoří tradiční uliční prostor. Ve zklidněném vnitrobloku vznikne nový veřejný prostor se zelení a bezbariérovým průchodem skrz území. Návrh je členěn do sedmi hmot – domů, čímž reflektuje okolní měřítko Vinohrad. Navržený záměr novostavby polyfunkčního domu s podzemními garážemi je dle vyjádření odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 2 v souladu se záměry územního plánování v dotčeném území.

Výtah z vyjádření dotčených subjektů – Národního památkového ústavu, autora stávajícího komplexu budov Václava Aulického a historiků architektury Zdeňka Lukeše a Pavla Halíka.

Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v hlavním městě Praze
S demolicí stávajících objektů vyjádřil dne 26. 10. 2015 souhlas Národní památkový ústav prostřednictvím Odboru památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy.
„Jako celek však dotčený areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí památkové zóny. Vzhledem k tomu, že je pouze torzem původní, nedotažené myšlenky – vložení výrazných solitérních staveb do městské struktury, zůstal nesourodým uskupením, vymykajícím se z historicky utvářené blokové zástavby. Původně dominantní funkce, pro kterou byl postaven, již neexistuje a tak ani parter, který je vlivem výškového utváření obtížně přístupný z navazujících ulic, neplní svou funkci.
V kontextu doby svého vzniku, jejímž je areál dokladem, nebral ve snaze o monumentalitu a zviditelnění ohledy na souvislosti historického vývoje lokality a na její měřítko. Oba administrativní objekty se díky své výšce propsaly negativně nejen do blízkých pohledů při nároží Římské a Rubešovy ulice, ale, přes částečné zakrytí pozdější zástavbou ve směru od Václavského náměstí, i do dálkových pohledů, a to především z prostoru zóny- ze Španělské ulice a z prostoru Pražské památkové rezervace z prostoru při křížení ulic Vinohradské a Legerovy a od budovy Hlavního nádraží.
Objekty navržené k demolici jsou výrazným projevem architektonické dobové produkce 70. let 20. století. Podmínky sledují zdokumentování objektů, zachování hodnotných uměleckořemeslných prvků a ochranu okolních, plošně památkově chráněných budov.
Vzhledem k výše uvedenému lze předpokládat, že demolice neovlivní negativně prostředí památkové zóny. Návrh nového využití území je naopak příležitostí pro rehabilitaci lokality, kterou by měla nová zástavba kultivovat a nenásilně se do ní měřítkem i v detailu začlenit.“

doc. Ing. arch. Václav Aulický, architekt stávajícího komplexu budov
„Podstatou výstavby Areálu tranzitního plynovodu byla technologická funkce, která již zde neexistuje. V současnosti je budova řídící ústředny jakýmsi „skladovým“ objektem VZP, prostor mezi železobetonovými oblouky je „vyplněn“ kontaktním místem. V administrativních věžích jsou kanceláře VZP, prostory jsou zcela „zaslepeny“ rozpříčkováním, naprosto bez vazby na prostorově a konstrukční původní řešení, původní řešení prostorů v parteru je vesměs znehodnoceno různými dobovými zásahy a úpravami. Nějaké jiné funkční využití budovy řídící ústředny se mi z prostorových i dispozičních hledisek nejeví reálné. Využití dvojice administrativních budov by v podstatě asi bylo pro tuto funkci reálné, ovšem za cenu totální rekonstrukce (v podstatě s možností využití jen čisté ocelové konstrukce), včetně sanace asbestu, při velmi omezeném, často i neřešitelném zohlednění nových ČSN a dalších předpisů, včetně nutnosti realizace parkování, které zde prakticky neexistuje. Veškeré stavební technologie (zejména vzduchotechnika) jsou zastaralé, neadekvátní soudobým potřebám.
Stavebně technický stav objektů Areálu tranzitního plynovodu je tristní. Objektům dlouhodobě nebyl věnován dostatek péče v údržbě, řada partií je v havarijním stavu.
Návrh na novou výstavbu od architekta Jakuba Ciglera považuji za zdařilý, přinášející významná positiva zejména po urbanistické stránce a hmotové konfiguraci, adekvátně reagující na současné „danosti“ prostoru.“

Ing. arch. Zdeněk Lukeš, historik architektury
„Trojice novostaveb ze 70. let představuje architektonicky zajímavou ukázku brutalismu, podle mého názoru je nejhodnotnějším objektem stavba, která navazuje na objekt Českého rozhlasu. Problematický je urbanismus lokality, nerespektující charakter starší zástavby této části Vinohrad (uzavřené bloky). Různé měřítko, tvar, materiál i celkové uspořádání vnáší do dané lokality jistý neklid, rovněž prostranství mezi objekty není vyřešeno šťastně. Cenný konstruktivistický dům Nad Muzeem pak v dané konstelaci působí paradoxně jako cizorodý prvek.
Navrhovaná studie zástavby se pokouší výše zmíněné nedostatky alespoň z části eliminovat. V maximální možné míře se snaží celý blok zcelit a vrátit tak lokalitě původní ráz. Z trojice kontroverzních novostaveb ponechává tu nejcennější, navazující na budovu Českého rozhlasu. Protože průčelí této budovy je otočeno dovnitř bloku, vytváří zde projektant uličku, podobný průchod směřuje z Rubešovy ulice dovnitř bloku tak, aby mohlo být zachováno kvalitní nízké křídlo konstruktivistické budovy Nad Muzeem. V rámci bloku tak vznikají nejen tyto komunikace, ale také malé piazzetty – jedna odlehčující nároží Rubešovy a Římské ulice, další uvnitř bloku. Ten nově uzavírá skupina administrativních budov s jednoduchým rastrem průčelí z ušlechtilého kamene, odlišených barvou kamene i výškou tak, aby vznikla harmonická objemová kompozice. Celkový architektonický výraz je záměrně klidný, působící tak, aby došlo k vizuálnímu sjednocení této části bloku, současně se úspěšně snaží navázat na stávající objekty – dům Nad Muzeem, budovu bývalého SOF, nové administrativy Českého rozhlasu. Důraz je kladem na kvalitní detail i dobře vyřešený parter včetně zeleně.
Celkově takové řešení považuji za kvalitní, kompozičně vycházející z vinohradského urbanismu a představující vhodný kompromis mezi různým charakterem staveb na tomto území. Oceňuji rovněž spolupráci s posledním žijícím autorem budov ze 70. let Václavem Aulickým.“

Doc. Ing. arch. Pavel Halík, CSc., historik architektury
Existující zástavbu ze 70. let tvoří skupina tří stavebních těles, navržených pro bohatou společnost Transgas. Nízká horizontální deskovitá stavba při Vinohradské třídě, uvádějící do areálu je zvednutá nad prosklenou kruhovou halou jako temná deska (skrývala výpočetní centrum) a je obrácena do Vinohradské třídy. V odstupu za ní stojí dvojice k sobě přiléhajících vertikálních, výrazně členěných výškových administrativních budov. Parter celého areálu je poměrně značně ponořený pod terén a jeho plochy slouží k parkování několika desítek aut. Celek je odtržený od života svého okolí.
Co se týká architektonické hodnoty staveb, byla na svou dobu dobrá. Projektovali je tehdy mladí architekti Malátek, Loos, Aulický, inspirovaní anglickým brutalismem. Podléhají, jak bylo v 60. letech zvykem nejen u nás, ale v celé Evropě, antiurbanistickému konceptu, to znamená, že odmítali systém tradiční blokové zástavby, na jehož principech byly Královské Vinohrady a ostatní pražské čtvrtě postaveny. Nahrazovali ji samostatnými stavebními tělesy, což odpovídalo programu funkcionalistické moderny, jakoby jejich výstavba neprobíhala v srdci velkoměsta, ale na zelené louce. V tomto urbanistickém kontextu spočívá dnes jejich slabina, takže v současných ekonomických podmínkách i v podmínkách velkoměstského provozu začíná jejich funkční a urbanistická hodnota upadat.“ 



Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Komentáře ke článku

 
 
 
 

16. 3. 2016 15:29:39. Re: Administrativní centrum Vinohradská. Stavbaweb

31. 3. 2016 11:58:35. Re: Administrativní centrum Vinohradská. Stavbaweb

 
 
 
 

16. 3. 2016 15:29:39. Re: Administrativní centrum Vinohradská. Stavbaweb

  V rámci přednášek ”Nejošklivější architektura Prahy” připravila Scholastika další komentovanou prohlídku budovy, která ukrývala nejmodernější socialistický počítač.
---
Architekt Václav Aulický a teoretik architektury Rostislav Koryčánek vás 23.3. provedou budovou bývalého centrálního dispečinku Transgas a Ministerstva paliv a energetiky na Vinohradské ulici č. 8

31. 3. 2016 11:58:35. Re: Administrativní centrum Vinohradská. Stavbaweb

  Slovenský miliardář Chrenko nesmí bourat budovu na Vinohradské. O demolici rozhodne ministerstvo. To na základě podnětu Klubu za starou Prahu zahájilo řízení o tom, zda budovu postavenou ve stylu takzvaného brutalismu prohlásit za kulturní památku. Dokud nepadne finální rozhodnutí, HB Reavis nesmí soubor budov zbourat. Ministerstvo by mělo své stanovisko vyjádřit přibližně do dvou měsíců.
Více: http://byznys.ihned.cz/c1-65226830-slovensky-miliardar-chrenko-nesmi-bourat-budovu-na-vinohradske-o-demolici-rozhodne-ministerstvo

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2018 Business Media CZ, s. r. o.