Archeopark Pavlov – koncept a emoce

Archeopark Pavlov – koncept a emoce

23. dubna 264, 691 29 Pavlov

(30. 3. 2017) Recenze Bohumila Chalupníčka pro časopis Stavba 

   
 
 
 
 

Archeopark Pavlov – koncept a emoce

Koncept
Dolní Věstonice, Milovice, Pavlov. Území širokého osídlení, snad již velmi dávno nějak systémově propojené. Území kdysi pod rozlehlými svahy Pálavy v podobě krajiny, obývané dávným člověkem v jeho sídlištích. Území se stopami po jeho lovu, který byl základní obživou. Se stopami po jeho duchovní kultuře, kterou nalézáme v rituálním pohřbívání i ve hmotných projevech, reagujících na každodenní život. Se stopou, známou po celém světě – figurou ženy z pálené hlíny, se zdůrazněnými atributy ženství samotného, v nadčasovém abstrahujícím tvarosloví. Věstonická Venuše je symbolem území, osídleného v časovém fragmentu nejdelší epochy lidských dějin – paleolitu. Je symbolem nalezišť světového významu, jejichž součástí je i archeolokalita, označená jako Pavlov I.

Archeologie v současnosti pracuje s odlišnou filozofií, než bylo pouhé nadšení původních nálezců a sběratelů. Jejich aktivity lze datovat již do poloviny 17. století. Systematičnost výzkumů i zhodnocení jejich výsledků začíná v období vzniku samostatného československého státu. Tyto velkoryse koncipované programy násilně ukončily dějinné události. Temnou stránku jejich pokračování představují aktivity během 2. světové války, vedené archeologem z Němci okupované Evropy, přímo pod dohledem jednotek SS. Osud těchto nálezů byl tragický – byly zničeny požárem Mikulovského zámku, kde byly společně s řadou svezených uměleckých děl v roce 1945 uskladněny.

Psal se rok 2002 a do dalšího osudu poválečně zkoumaných nalezišť vstupují dvě instituce – Archeologický ústav AV ČR Brno a Regionální muzeum v Mikulově. Dvě nové výrazné osobnosti – Doc. PhDr. Jiří Svoboda, DrSc., a Mgr. Balázs Komoroczy, PhD., – vytvářejí ideový záměr projektu prezentace archeologického dědictví kraje pod Pavlovskými vrchy „Po stopách dávných kultur …“.

Po náročných jednáních začínají v architektonické kanceláři Radka Květa vznikat první skici, papírové vrstevnicové i digitální prostorové modely, z nichž jsou odvozována i první perspektivní zobrazení hledaného konceptu. Ten je natolik výjimečný, že proces vyhotovení vlastní ortogonální dokumentace – půdorysy, řezy, pohledy – je následný, nastupuje až po prostorové úvaze. Plná dokumentace projektu klasickým způsobem pak vyžaduje obrovské množství těchto zobrazení. I přesto zůstal digitální konstrukční 3D model výchozím materiálem i pro jednotlivé profese. Rozkládal se na části, poskytnuté k zapracování potřebných dat. Vše se složilo zpět do celku, jehož realizace – v klíčových bodech vytyčovaná souřadně geodeticky – již existuje. 

Jsme v monolitickém železobetonovém objektu. Převážně v systému hydroizolační betonové vany, která je majoritní částí stavby, skryté mělce pod terénem. Nadzemní části, viditelné z exteriéru, jsou sofistikované sendvičové konstrukce. Doslovnou hrou jsou lomené stropy, vytvářející v interiéru neopakovatelnou atmosféru jakoby jeskynního prostoru, vytvořeného však lidským konstrukčním umem. Jejich desky se opírají o hmoty nadzemních věží, opírají se o sebe samotné, vytvářejí hroty ve svých sběžištích. Vzdáleně a neformálně mohou připomínat kreace vrcholně gotických visutých svorníků kleneb. I tam byly podpory nepotřebné.

Emoce
Areál jsem měl tu čest navštívit v květnu, v den jeho otevření. V tuto chvíli mám před sebou i jeho dokumentaci. Snad dokážu s časovým odstupem srovnávat svoji emoci návštěvníka s pochopením racionálně dokumentovaného záměru architekta. Jeho koncept je lineární. Je orientován na jediný vchod, postupně mizící v zemi. Mohu očekávat, že všude budou betony – ano, a hned několik druhů. Prvním překvapením je opakovaný motiv paleolitického ornamentu. V betonu není pouhým reliéfem. Je perforován do obvodové stěny již při realizaci a slouží jako osvětlení přednáškového sálu. Na protilehlé straně příchozí osy opěrná stěna stoupá a zároveň půdorysným zužováním prostoru vytváří pocit vzdáleného cíle. Jsem zván dál, jsem již přímo pod zemí. Vzpomínám na svůj první dojem a při tom se dívám do půdorysu. Vidím, že vnímaná amorfnost skutečného vjemu na místě má svůj koncept. Vstoupil jsem do haly, jejímž čelem je stěna bloku veškerých technologií, zabezpečujících chod areálu. Půdorysem této nutné vybavenosti je skoro neznatelně trapezoidní čtverec, který si uvědomím teprve při svém pohybu v podzemí. Nepůsobí jako něco vestavěného. Není ani zaražen do kouta prostoru. Je možné jej obejít chodbou, ve které nemusím nic hledat. Je to přiznání, že jeho prostor je potřebný, důstojný a je součástí řešení od samého počátku. Jeho čelo proti vstupu nese jeden ze základních momentů pocty samotnému obsahu domu. Je to obraz-reliéf zářivě bílé barvy. Jeho autor – Petr Písařík – čerpá ve svém výtvarném výrazu z řady motivů paleolitických nálezů. Jejich různorodost je součástí kompozice v jediné abstraktní barvě s jemnými, jakoby vzácnými reflexními body. Jasně vyhraněný formát reaguje na samotný prostor. Výtvarné dílo i jeho osvětlení slibují již na začátku dramatický vjem z další prohlídky.

Kupodivu nejdu po betonu nebo něčem podobném. Pohybuji se po luxusní dřevěné podlaze, pro mne symbolu připomínky přece jen muzeální sbírky, i když v jiném pojetí. Měnící se výšky úrovní, použité rampy – to vše mi napovídá, že zde proběhly zemní práce s cílem objevování. Prostor je pro mne jakousi dvoranou, ze které mohu vcházet do jednotlivých pavilonů, do jiných úrovní se specifickými náplněmi. Tyto prostory vyrážejí ze základního konceptu půdorysně i výškově, aby samy dokázaly přivést světlo na nejdůležitější expozice. Svoji výraznou, nikdy se neopakující formu uplatňují i v exteriéru. Světlo přichází jejich věžemi s okny v přiznaných dřevěných rámech, vše bez překážek propojeno až do podzemí. Jste však v jiném světě, odvedeni do jiné doby, tedy váš zrak oblohu nespatří. Denní světlo je ve své intenzitě cíleně umírněné, protože přes kosterní pozůstatky přejíždějí v několika programech laserové linie, demonstrující plasticitu nálezů s mnoha dalšími sděleními. Nalezené miniatury jsou ve schránách, které nevnímáte, protože jsou natolik kvalitní, že neuplatňují svůj design nad nálezy samotnými – samy o sobě jsou však úctyhodným přístupem k prezentaci exponátu. Spolu se svými ratolestmi máte možnost účasti ve stínohře s dávnými obyvateli.

V pravou chvíli si však můžete připomenout, že tímto světem nejste až tak úplně vytrženi z kontextu s tím, co je kolem Vás, nad betony i nad tenkou vrstvou terénu. Vzpomínám, jak jsem přišel k překvapivé příčné ose, která vás vrací jak do současnosti, tak i do mladších období historie. Motivem této osy je středověký hrad na Pálavě. Vnímáte jej z podzemí v rámu velkoplošného děleného okna, jehož rastr dává pravdivou představu o jeho velikosti. Vnímáte jej i z exteriéru, z výstupu na opačnou stranu, kde magická silueta zříceniny vytváří pohledovou korunu celé architektury výstupu návštěvníka na prostranství směrem k jezeru. Sklony opěrných betonových zdí zcela bez odchylky – v jasné přímce – pohledově navazují na siluety sklonů strání pod hradem.

Po všech těchto precizně komponovaných prostorách vcházíte do jakéhosi mírně adrenalinového prostředí, kterým je část podzemního areálu IN SITU. Skutečné naleziště, kde archeologický výzkum dále pokračuje, je aktuálním pracovištěm, kterého se stavba nesměla dotknout. Vy ale máte výjimečnou možnost do něj vstoupit, avšak po stavební lešenářské lávce – možná by to bylo zralé i na „ochrannou přilbu“. Vstupujete přímo do procesů výzkumu, bez jakýchkoliv příkras. Právě zde získáváte představu o výši zkoumaných slojí, které čekají na své jemné „rozhrabání“.  Vidíte již první zlomky zvířecích kostí na místě, kde byly přímo objeveny, zapojíte mimoděk svou fantazii a přemýšlíte o dalších možných nálezech.

Vybudovaný areál vnímám jako poctu paleolitu, poctu období, kdy se lidská společnost začínala v mnoha stránkách a po velmi dlouhou dobu formovat. Vnímám jej jako plnění závazku, že tento proces celosvětového měřítka probíhal na našem území. Výsledek není přeplněným muzeem, plným vitrín. Není ani přístřeškem lehké konstrukce s dojmem dočasné stavby. Je schránou několika nejvzácnějších artefaktů ve velkém, důstojném prostoru. Um naší doby vyjadřuje svým architektonickým, výtvarným, technickým a především filosofickým potenciálem, nazírajícím nejen na nálezy samotné, ale i na jejich vztah k dnešku. Naopak je plný edukativních programů na nejvyšší technické úrovni, opět s působivým výtvarným nábojem, kde symbol celé stavby – beton, navíc s cíleným reliéfním povrchem – je i projekční plochou.

Oba světy – interiér i exteriér – jsou jediným celkem, ale navzájem provokují zvědavost na svá tajemství. Vidíte-li areál z dálky, tušíte, že se něco pod zemí děje. Vstupujete-li hlavním vchodem, kdy se všechny tvary nadzemní části seskupí do dramatické kompozice – tušíte hluboký zážitek. Možná to zapůsobí stejně, až se toto vše, pod nánosy budoucích věků, znovu objeví – v době, kdy my budeme tím paleolitem.

Publikováno v časopise Stavba č. 3/2016, str. 26-27


Investor: Jihomoravský kraj, Regionální muzeum v Mikulově, Evropská unie, ROPJihovýchod
Partneři: Archeologický ústav AVČR, Brno, Akademie Věd České republiky, obec Pavlov
Generální projektant: architektonická kancelář Radko Květ
Autoři: Radko Květ, Pavel Pijáček
Spolupráce: Barbora Fišerová, Jiří Zrzavý, Lukáš Gergela, Verena Dickmann, JiříMarkevič, Klára Michálková, Radek Sládeček, Lucie Surá, Richard Mátl, Renata Košťálová, Petr Písařík (výtvarné dílo)
Profese: Hladík a Chalivopulos, s. r. o., Plyko, s. r. o., Pk Sklenář, s. r. o., Technika budov,s. r. o., Siemens, Radomír Kaisler, Ludmila Plagová, Jiří Matula, Václav Babka, Jaroslava Konečná
Projekt: 2010–2015
Stavba: 2014–2016
Užitná plocha: 984 m2
Náklady: 100 mil.
Generální dodavatel: OHL ŽS, a. s., a SKRstav, s. r. o.
Hlavní dodavatel betonu: CEMEX Czech Republic, s. r. o.
Zhotovitel expozice: Pixl-e
Dodavatelé mobiliáře a AV techniky: A.M.O.S. Design, s. r. o., a Lotech, s. r. o.
Foto: Gabriel Dvořák


Doplněno Stavbaweb:
Archeopark Pavlov byl do nové sezóny 2017 otevřen poslední březnový víkend. 
www.archeoparkpavlov.cz

Související články:
Archeopark Pavlov 20.10.2016
Archeopark Pavlov získal titul Stavba roku 14.10.2016
Archeologický park Pavlov 29.8.2016
Archeopark v Pavlově byl otevřen! 1.6.2016
Archeopark Pavlov u Dolních Věstonice 22.8.2013

Stavba 3/2016



Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Novostavby

Dokončení

2016

 
 
 
 
48.8774737
16.6742957
Archeopark Pavlov – koncept a emoce

Archeopark Pavlov – koncept a emoce
23. dubna 264
691 29 Pavlov

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2018 Business Media CZ, s. r. o.