Česká nádraží jsou mnohdy zrcadlem doby, kdy vznikala

Česká nádraží jsou mnohdy zrcadlem doby, kdy vznikala

 
 
 
 

Česká nádraží jsou mnohdy zrcadlem doby, kdy vznikala

Fotogalerie ke článku (1)

Nádraží Těšnov

Nádraží Těšnov
Celá fotogalerie (1)

První nádraží v českých zemích v podobě upravených hostinců či koníren vítala své pasažéry na počátku 30. let 19. století. Pozdější samostatné budovy se často stavěly podle jednotného vzoru, proto jsou si mnohá nádraží v ČR na jedné trati podobná. Jinde jejich dnešní podoba vychází z obnovy budov zničených po druhé světové válce či postavení nových. Tak tomu bylo i v Pardubicích, kde od otevření nové budovy nádraží uplyne ve čtvrtek rovné půlstoletí.

Původní staniční budova v Pardubicích z druhé poloviny 19. století byla přestavována v letech 1904 - 1906 ve stylu secese a novobaroku. Její střední část se zaskleným nástupištěm však zdevastoval nálet v srpnu 1944. Už o dva roky později se rozhodlo o stavbě nové budovy.

Jedna z nejvýznamnějších staveb poválečného funkcionalismu vznikala postupně v letech 1949-1958 podle návrhu architektů Josefa Dandy a Karla Řepy. Základem se stala velká a prostorná jednopodlažní odbavovací hala s hotelem a podzemním kinem, na svou dobu velmi moderní.
(doplněno Stavbaweb: současnou rekonstrukci navrhuje architekt Patrik Kotas)

Česká nádraží měla tehdy už za sebou víc jak stoletou historii, jak je patrno ze vzniku samotného jejich názvu. Ten obrozenecká čeština odvodila od překladu německého bahnhof, kdy z doslovného drážní dvůr se po několika nelibozvučných pokusech (například dražeň) ujal v první polovině 19. století název nádraží.

Jejich funkci v počátcích plnily i zájezdní hostince či konírny. V prvních samostatných budovách pak zavládl přísný duch habsburské monarchie. Existovaly tu čekárny pro jednotlivé třídy, tedy druhou a třetí, na velkých nádražích i pro první. A podle vozových tříd byly rozděleny i nádražní restaurace.

Ty v počátcích zastupovaly i jídelní vozy a toalety, které ve vlacích ještě neexistovaly. Dálkové spoje u nich stavěly. První nádraží hostila i finanční a celní úředníky, policii a zaměstnance pošty.

Železniční provoz se zprvu odehrával ve dvou budovách, z nichž jedna sloužila k odbavování cestujících a druhá byla kolejová hala kryjící nástupiště. Tento systém se zachoval například na pražském Hlavním nádraží.
(doplněno Stavbaweb: autorem projektu rekonstrukce hlavního nádraží v Praze a revitalizace jeho okolí je architekt Patrik Kotas)

První železniční společnosti vtiskly stanicím značně unifikovaný ráz. Jako stavební sloh se uplatnil takový, který v té době převažoval nebo byl v oblibě u architekta dané firmy. Tak se například Anton Jüngling při projektování budov na dráze olomoucko-pražské inspiroval empírovým slohem (nejlépe dochován v budově nádraží Ústí nad Orlicí-město). A dvěma budovám dnešního pražského Masarykova nádraží vtiskl Jüngling podobu pozdně klasicistních paláců.

Jako klenot industriální architektury působilo pražské nádraží na Těšnově. O novorenesanční budově Karla Schlimpa se tvrdilo, že by mohla být spíše divadlem nebo bankou. Bohužel byla v roce 1985 přes protesty veřejnosti srovnána se zemí.

Třetí velké nádraží v Praze postavil Josef Fanta ve stylu secese. Na místě původní budovy, které se pro její novorenesanční dekorativnost říkalo zámecké nádraží, vyrostla v prvním desetiletí 20. století mohutná budova s bohatou secesní výzdobou. Socialistická éra ji doplnila takzvanou odbavovací halou.

Zajímavé projekty té doby představují i plzeňská novostavba z roku 1907, kde byla budova hlavního nádraží umístěna takzvaným ostrovním způsobem doprostřed kolejiště, či přestavba brněnského hlavního nádraží. Rekonstrukce z roku 1904 obohatila jeho staniční budovu o pompézně pojatou středovou část, sloužící jako vstupní hala.

Za první republiky vyrostlo nádraží v České Třebové, postavené v kubistickém slohu, a nádraží v Uherském Hradišti s citlivým využitím prvků lidové architektury.

Následoval strohý funkcionalismus, jež se uplatnil u řady novostaveb 30. let minulého století. V tomto stylu vzniklo nádraží ve Valašském Meziříčí či nová rozmáchlá budova v Hradci Králové, jejíž efektní hodinová věž skrývá prozaickou vodárnu.

Novou budovu nádraží v konstruktivistickém slohu, která svým tvarem připomíná lokomotivu, postavili v roce 1931 v Poděbradech naproti lázeňskému parku.

V poválečných letech se obnovovaly škody napáchané nálety. Tak se dočkaly nových budov kromě Pardubic i Klatovy, Cheb, Prostějov nebo Ostrava - hlavní nádraží. Socialistická éra později vyzdobila mnohá nádraží fádními přístavbami.

Zdroj: Zpráva ČTK 29.4.2008

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2018 Business Media CZ, s. r. o.