Kampus Albertov

Kampus Albertov

(24. 11. 2016) Znamení čtyř architekti – první místo v soutěži

   
 
 
 
 

Kampus Albertov

Význam tradiční formy kampusu roste spolu s významem vzdělávání, vědy a výzkumu pro společnost. Novodobým trendem, zkvalitňujícím toto směřování, je hledání interakce mezi obory, sdílení informací a týmová spolupráce. V případě Albertova není úkolem architekta pouze dostavba dvou objektů, ale i využití potenciálu této realizace k oživení celého areálu jako místa setkávání lidí a myšlenek. Druhým důležitým poznáním je význam tradice a identity. Vyjádření vzájemnosti universtitního společenství architektonickým jazykem má být zachováno a posíleno.
Areál má svou specifickou atmosféru, vysokou urbanisticko-architektonickou kvalitu a je obklopen přírodním amfiteátrem v malebné konfiguraci. Díky relativně krátké době vzniku je Albertov jako celek kompaktní a harmonický. Zásadním pro vytvoření místně souladného návrhu je pochopení významu stavby jako dokončení silného a podmanivého místa. Zde je velmi důležitý kontextuální přístup.

Oživení místa
K přeměně klasického uličního prostoru je vhodný koncept pěší zóny. Sdílený prostor, založený na principech zklidnění dopravy a využívání pěšími, se u části města obklopené neprůjezdnými přírodními svahy přímo nabízí. Oživení pěší zóny je podepřeno otevřenými partery obou nových domů, ve kterých jsou prioritně umístěny služby pro širší veřejnost.

Kontext
Díky relativně krátké době vzniku je Albertov jako celek velmi kompaktní a harmonický. Zásadním pro vytvoření místně souladného návrhu je pochopení významu doplnění, dokončení silného a podmanivého místa. Zde je velmi důležitým kontextuální přístup. Pečlivá analýza místních principů formování prostorů a staveb je základem a východiskem návrhu.

Provozní a ekonomický koncept
Užitná hodnota je vysokou prioritou ovlivněnou povahou a náplní obou domů, žádá si nalezení racionálně organizovaného plánu. Plánu přehledného, komunikačně prostupného, umožňujícího zónování a univerzalitu. Zvoleným modem operandi je zokruhovaný disposiční tří nebo pětitrakt obklopující vnitřní nádvoří. S organizací prostorů souvisí požadavek úsporné stavby – nákladů pořizovacích i provozních. Nezbytný je především kompaktní objem, minimální plocha pláště, typizace fasád (zvláště výplní) a minimalizace atypických konstrukcí (s výjimkou velkých sálů).

Urbanismus
Hlavním koncepčním principem je metaforicky řečeno „rozestoupení“ základního bloku, a to v jeho osách – v místech, kde se též nachází veškeré albertovské vstupy do domů. „Rozestoupením“ vzniklé prostory jsou místy nejen vstupů lidí a světla, ale symbolicky otevírají tradiční dům okolí, umožňují interakci dění uvnitř a dění vně.
Základní masivní, uzavřená, racionální hmota svým rozestoupením, a v případě Biocentra i posunutím jednotlivých hmot v půdorysném i výškovém smyslu, interpretuje tradiční formu albertovské instituce. Členění se vstupem v ose a se zvýrazněnými nárožími zmenšuje měřítko a působí malebně. Převzetí tohoto konceptu umožňuje oběma novým domům komunikovat s okolní prostorovou matricí (předstoupené rizality, nedokončené uliční prostory, předsazené hmoty s loubím).
Místa „rozestoupení“ bloku jsou koncipována jako maximálně otevřená/propustná, jsou logicky místy setkávání (konferenční, seminární, denní místnosti...) a jsou při nich umístěny veškeré vertikální cesty. Spolu s procházející horizontální okružní komunikací tak tato otevřená místa představují „křižovatky“.
Dům obklopující vnitřní nádvoří/atrium je poté možno vnímat jako čtyři nárožní křídla tvaru L, do kterých se z těchto míst vstupuje.

Návrh Biocentra sleduje tyto cíle:
a) Zvýšení kvality centrální alejové třídy – pěší zóny – jako reprezentačního a nástupního místa Kampusu. Ustoupení z uliční čáry je analogické s protějším ústavem, umístění hlavního vstupu a parteru se službami (kavárna, studovna). Kašna Carolinum bude symbolem identity univesritního společenství.
b) Dostavba křižovatky Albertov/Votočkova, nejkvalitnějšího uličního prostoru.
c) Vymezení ulice Votočkova podél budov Ústavu imunologie a mikrobiologie
d) Pro dálkové pohledy tvoří budova hranu kampusu ze západního směru
e) Ze severní strany tvoří úpatí přiléhající k zelenému svahu – kotlině Albertova.
Velikost programu znamená intenzivní využití/zástavbu pozemku. Prostorově nejúspornější systém dispozičního tří a pěti traktu po celém obvodu pozemku obklopuje centrální dvoranu/atrium. Horizontální komunikační systém je důsledně uzavřený/cirkulační (tvar 0), s možností dále propojit budovu vložením příčného můstku do atria. Tento systém zajišťuje univerzalitu vnitřního členění (dělení nebo propojení provozů).
V místech domovních os – tj. v pohledově/orientačně významných bodech – se centrální chodba otevírá do společných jednacích/relaxačních prostor (meeting zón), při kterých jsou umístěna vertikální komunikační jádra. V přízemí jsou potom v těchto místech umístěny vstupy.

Hmotové členění
Půdorysná tvarová cézura vystupujících nárožních hmot je podpořena výškovým členěním, kdy každý nárožní objem má jiný počet podlaží – kompozice výškově stoupá severním směrem, resp. klesá směrem k pohledově citlivému nároží před vstupem do Purkyňova ústavu.
Nejcennější jižní fasáda na hlavní ose analogicky zrcadlí protější budovu Purkyňova ústavu. Do křižovatky Albertov/Votočkova je navrženo v parteru loubí. Jihozápadní nároží je ustoupeno z uliční čáry. Před ním tak přirozeně vzniká rozšířený uliční prostor a „náměstí“ naznačené dvěma vnitřními rohy (dnes chybějící střed kampusu). Umístění vodního prvku – odkazu kašny před Karolinem – je duchovním sjednocením historické a novodobé University Karlovy.
Válcová hmota nároží tvoří spolu s protějším vzorovým válcem Purkyňova ústavu symbolickou bránu kampusu.

Návrh Globcentra sleduje tyto cíle:
Pozemek se nachází z pohledu hlavní ulice v druhém plánu, za Purkyňovým ústavem. Nová budova musí vzhledem k programu využít celý stavební pozemek, část pozemku nelze zastavět (parková zeleň).
a) Hmotové dokončení místa je v souladu s uliční sítí včetně ul. Korčákova – s osou Purkyňova ústavu zakončenou dominantou hmoty s přednáškovým sálem.
b) Vytvoření nejrozsáhlejší parkové/relaxační plochy kampusu.
c) Uživatelsky kvalitní a provozně racionální umístění celoareálové menzy se zázemím.

 

Rozestoupení bloku – parter, vstupy, park
Díky poloze stavby není jednoznačné umístění jednoho hlavního vstupu. Analogicky k budově ČVUT se místo vstupu nachází na severní fasádě z ulice Hlavova. Západní fasáda má ale mnohem kvalitněji dimenzovaný předprostor s parkovou plochou. Potenciál obou míst je natolik podobný, že je potřeba použít oba vstupy.
Dělením bloku v místech os vzniká v parteru nárožní prostor (kavárna,obchod), který bude obchozí loubím a uvnitř halou. Tím jsou oba vstupy “spojeny”.
Parkový předprostor tvoří motiv dvou kopců (viz. Albertovská kotlina).

Hmotové členění, menza a přilehlý park
Základní hmota je jednoduchá, analogická k budově ČVUT. Půdorysný tvar ctí uliční čáry, výšková hladina je jedna. Kompaktní blok menzy a jejího zázemí je od Globcentra oddělen. Prioritou bylo umístění vstupu a orientace menzy do parkové plochy (západní fasáda) a situování menzy i zázemí vzhledem k intenzitě vstupů do přízemí. Zásobovací vstupy jsou potom z ulice Korčákova.

Celkový architektonický koncept
Doplnění kvalitního areálu analogicky koncipovanou architekturou je nepochybně hodnotnější řešení, než přidáním jakkoliv zajímavých soliterů. Vnímání celku je pro kampus důležité nejen z pohledu harmonie prostředí, ale má i důležitou rovinu vzájemnosti universitního společenství a jeho vztah k tradicím. Oba domy jsou proto navrženy v kontextu s místem jako variace na principy albertovské architektury.
Umístění staveb respektuje uliční síť, ale reaguje i na subtilnější lokální prvky (předsazené hmoty s loubími, boční ulice, válcová nároží, ustoupení z uliční čáry). Domy dodržují místní, poměrně jednotnou výškovou hladinu. Zatímco Globcentrum ležící v jednodušší situaci má jednu výšku, Biocentrum na členitější hlavní ose Albertov má sochařsky výraznější členění v půdorysu i siluetě. Rozdělení do tří výškových hladin stoupajících od Albertova k úpatí příkrého svahu zmenšuje měřítko vstupní partie a potřebný objem technických provozů, včetně rozsáhlého zvířetníku, umísťuje do zadní části pozemku.

Hlavní fasáda
Racionální fasádní mřížka těžké fasády s hlubokým ostěním oken je odvozena z tradičního členění. Pravidelný rytmus oken a ostění na dlouhých fasádách je typickým znakem instituce a jeho vnímání z ostrého úhlu při pohledu rovným uličním prostorem patří k nejpůsobivějším kvalitám Albertova. Rozmístění oken je zcela v souladu s potřebami modulového systému vnitřních disposic. Atypické prostory konferenční sálů, menzy či parteru s loubím, jsou zvýrazněny velkými okny. Harmonický výraz celku dává použití jediné proporce oken – tedy běžných i zvětšených.
Povrch fasády je omítkový, s důrazem na hrubý až teracový vzhled. Okna mají dvě části – prosklenou neotvíravou, velkoformátovou, bezrám a úzké plné větrací křídlo. Okno je hliníkové, pohledově se uplatňuje pouze plné křídlo v odstínu patinované mědi. Okna jsou na osluněných fasádách opatřena předokenním zastiňovacím roletovým systémem (screen) napojeným na inteligentní systém domu MaR. Dle potřeby je doplněn vnitřní zatemňovací roletový systém.

Celoprosklená fasáda
V místech „rozestoupení“ domovní hmoty se vždy nachází komunikační uzly – vertikální a horizontální křižovatky a na ně navazující společné prostory (konferenční centra, jednací místnosti, denní místnosti). Přes tato „otevřená“ místa se v maximální možné míře propojuje vnitřní zastřešené nádvoří s okolním uličním prostorem. Vizuální spojení a prostup denního světla je zároveň orientačním principem obou domů. Celoprosklená fasáda je systémová hliníková předsazená konstrukce zasklená strukturálně velkoformátovým sklem. Většina těchto fasád je zapuštěna do hlavní hmoty a tím chráněna před sluneční zátěží. Fasáda je zevnitř opatřena vertikálními mechanicky otočnými panely, variabilně redukujícími množství světla. (více níže)

Fasáda dvorany – atria
Lehká vnitřní fasáda je variací na vnější fasádu, pouze s hustším rastrem oken bez větracího křídla. Neotevíravé výplně mají akustickou a částečně i tepelně-izolační funkci. Povrch fasády je koncipován v kontrastu k vnější fasádě jako interierový - dýhovaný, při zohlednění bezpečnostních požadavků.

Zastřešená dvorana
Centrální prostor obou domů chápeme jako kryté nádvoří. Je to prostor navazující na ulici a je jí svým charakterem podobný. Centrální místo setkávání, křižovatka hlavních cest a předprostor konferenčních sálů. Zastřešení prostoru je potřebou ekonomickou, tvořenou porovnáním nákladů pořizovacích a provozních. Jeho přesnou polohu je potřeba stanovit v podrobnějším ověření ekonomie.

Interiéry
Koncept interiéru běžného patra harmonizuje s přehledností racionálně organizovaného prostoru. Hlavním motivem je denní světlo, které je intenzivní v místech komunikačních uzlů a sdílených prostor – v místech „rozestoupení“ bloku. Tato místa s celoprosklenými fasádami jsou koncipována jako otevřená a variabilní. Mohou být podle velikosti a potřeb kombinací nástupního předprostoru, haly, haly s jednacími boxy, konferenčního centra, denních místností. Z tohoto živého, světlého místa se vstupuje do klidové zóny - vlastního nárožního „křídla“. Zde jsou pracovny a laboratoře přístupné z přímé okruhové centrální chodby. Sekundární přisvětlení chodby prosklenou dveřní výplní či částí příček je vedle kvality prostoru žádoucí i z pohledu podpory vizuální komunikace.

Konstrukčně - statické řešení
Charakteristickým rysem obou domů je především různost typologického modulu v nadzemních podlažích, který je daný pracovnami s laboratořemi a v podzemí garážemi. Mezi těmito dvěma typologicky odlišnými částmi se v obou domech nachází přízemí, případně část 2 NP s prostory, které generují větší nároky na rozpon stropních konstrukcí. Tato úroveň tedy musí v obou domech jako jakási „přechodová hladina“ propojit konstrukčně oba moduly a ještě zajistit velké části dispozice velké prostory bez vnitřních podpor.
Pro obě budovy byl proto shodně zvolen kombinovaný konstrukční systém nosného monolitického železobetonového skeletu a nosných monolitických železobetonových stěn. Sloupy jsou uvažovány z vysokopevnostních betonů o rozměrech 450 x 450 mm. Nosné stěny jsou v tloušťkách 250 mm a v přechodových konstrukcích 300 mm. Součástí systému jsou monolitická železobetonová vertikální jádra probíhající na celou výšku domů plnící ztužující funkci.
Transparentní spojovací „krčky“ v obou domech jsou konstrukčně navrženy jako železobetonové desky nesené subtilními firendelovými nosníky tvořícími rastr prosklené fasády. Zadní spojovací část se schodištěm u Globcentra je navržena jako konstrukce zavěšené fasády pro co nejvíce odlehčený efekt „odhmotnění“.
Stropní konstrukce jsou navrženy z monolitických železobetonových desek standardně v tloušťkách 250 mm z důvodů rozvodů instalací neumožňující využít průvlaky či žebra. V částech s rozpony nad 7 m mají desky až 450 mm, jsou však vylehčené kvůli redukci dotvarování vlastní vahou a úspoře betonu.

Z autorské zprávy

Více o soutěži: https://stavbaweb.dumabyt.cz/soutz-na-kampus-albertov-vyhralo-znameni-ty-architekti-15022/clanek.html

Základní informace o objektu

 
 
 
 

Kategorie

Projekty

Komentáře ke článku

 
 
 
 

Registrace k zasílání newsletteru

Stavbaweb.cz informuje o novinkách v oboru architektury a stavebnictví, představuje zajímavé objekty, projekty a materiály. Prostřednictvím tohoto formuláře se můžete přihlásit k odebírání denního newsletteru, a dostávat tak pravidelné informace přímo do své e-mailové schránky.

*Povinné položky
Vaše registrační údaje nebudou poskytovány třetím stranám a budou chráněny. Svou registraci můžete kdykoliv zrušit zde nebo prostřednictvím odkazu v zápatí každého newsletteru.
 
 
 
© 2007–2018 Business Media CZ, s. r. o.