Rekonstrukce secesní vily

Rekonstrukce secesní vily

Dům byl projektován a postaven na počátku minulého století. V pozdějších letech byl využíván jako zdravotnické zařízení a v 80. letech dvacátého století došlo k jeho stavební dehonestaci, protože byl využíván jako školské a stravovací zázemí Střední zdravotnické školy v Jihlavě. V době odkupu nemovitosti investorem se nacházel v nedobrém stavu. Navzdory tomu bylo investorům zjevné, že se jedná o jedinečnou stavbu, v níž se pod nánosy úprav dochovala část původního vybavení. Zmínku si zaslouží téměř kompletní soubor truhlářských, kovářských a zámečnických prvků, unikátním nálezem se pak stal soubor secesních maleb na schodišti.

Vila se nachází na ulici Jana Masaryka v centru Jihlavy. Jedná se o území bývalého Panenského předměstí, jehož prostor je vymezen zaniklým barokním opevněním z dob třicetileté války. Opevnění bylo postupně likvidováno a příkop zavážen po roce 1775, kdy byl Jihlavě zrušen status pevnosti.
Dům si nechala vystavět v roce 1902 paní Marie Karas, která žila v Jihlavě od roku 1897 se svou dcerou Marií Annou. Otcem Marie Anny byl dodatečně uznán její poručník, továrník a podnikatel v oboru soukenictví, Karel Schumpeter z Třeště. Ve vztahu Karas a Schumpetera lze patrně spatřovat vodítko k pochopení velkorysého a individuálního výrazu celé stavby. Marie Karas prodala vilu v roce 1908, dva roky po Schumpeterově úmrtí.
Stavitelem vily byl zednický mistr a stavitel Josef Kubička, jenž byl v té době jedním z mála českých stavitelů v Jihlavě. Z ryze české rodiny pocházel rovněž architekt a stavební podnikatel Ladislav Novotný (1873–1938), který je oceňován pro svůj inovativní a někdy až modernistický přístup k užití tradičních materiálů, jako je kámen, cihla, dřevo, a to za účelem vytváření dekorativních, i když poměrně přísně geometrických fasád.
Rekonstrukci domu ztěžoval fakt, že se nedochovala téměř žádná archivní obrazová dokumentace, stěžejním zdrojem informací byly tedy původní plány. Na základě dochovaných materiálů a dalších kusých informacích o změnách stavby byla dovozena původní podoba a koncepce vily. Jedná se o soliterní stavbu o jednom podzemním a třech nadzemních podlažích. Srovnáním původních plánů a realizace je zřejmé, že některé části stavby byly provedeny odlišně. Nejvýraznější odchylkou je schodiště, které mělo být původně točité s absencí podest a vystupujícího rizalitu. Odlišnosti nalezneme i v rozměrech některých oken.
Architektonický výraz vily je založen na asymetrické siluetě vysoké sedlové střechy zakončené čtvrtvalbami a dominantní převýšené vertikále rizalitu (či arkýře) vynášeného mohutnými konzolami. V oblasti fasád je hmotová základna dělena otvory různě velkých a různě orientovaných oken, jejichž nepravidelný rytmus a kompozice, zarovnaná na spodní hranu ve čtyřech úrovních nad sebou, vytváří autonomní rytmický ornament, který je v jistém napětí k plasticitě stavby ponechané bez štukového rámce jen v prosté omítce. Dokonalý přechod fasád a střechy téměř bez převisu je proveden páskem fabionové římsy. Na západní straně byl tento přechod ještě zjemněn provedením ve dřevě a doplněním o dřevěný obklad oken v podstřeší. Propojení fasády a střechy posilují i plasticky rozvinuté dynamické kovové držáky podstřešního žlabu, které navíc kromě ústředního motivu skarabea skrývají ve spodním štítu iniciály MK (Marie Karas). Žlaby menších stříšek nad nárožním rizalitem a nad vstupním portikem vynášejí jednodušší kovové konzolky zakončené stylizovaným motivem čtyřlistého květu. Ústřední motiv průčelí se odehrává kolem okna jídelny v 1. patře, nad jehož nízkou paspartou je ve sgrafitu vyvedena vlna, na níž vystupují dva věnce s pentlemi.
Pouze čelní severozápadní fasáda byla vyzdobena secesními klempířskými a zámečnickými výtvory. Vzhledem k tomu, že se jedná o raně secesní realizaci, byl objekt i s fasádou patrně vystavěn klasicky a připraven na historizující fasádu. Tomuto předpokladu odpovídá řešení ostatních fasád, zejména pak jihovýchodní, která směřuje do dvorního traktu, neboť v secesi předcházejícím slohu byla propracována pouze čelní fasáda, zadní trakt byl pro stavitele nezajímavý.

Východiska rekonstrukce
V době převzetí stavby se zídka plotu rozpadala, fasáda byla sešlá, zašedlá a opadávala. Nátěry kovářských, zámečnických i truhlářských prvků byly roky bez obnovy. Dřevěná okna byla místy strávená a železné prvky korodovaly, výplň vstupních dveří docela prorezla, do střechy zatékalo.
V 1. PP se nacházely sklady a kuchyně, propojená nákladním výtahem s jídelnou v 1. NP. V 2. NP se nacházely učebny, v podkroví byl byt školníka. Se sousední školou vilu spojoval dodatečně vybudovaný koridor. Stavba trpěla vysoko vzlínající vlhkostí, dlouhodobě přiživovanou provozem kuchyně a přítomností neprodyšných stavebních materiálů. Soklová partie hlavního průčelí byla obložena kabřincem, zábradlí anglického dvorku a dodatečně zřízeného vstupu do sklepa bylo zcela nelichotivého vzhledu. Nově zavedená elektroinstalace poničila štukovou výzdobu; rozvody plynu a topení vedly po zdech. Na chodbách byly zavěšeny plynové kotle a sanitární zařízení.
Přesto dům představoval výjimečnou secesní stavbu dochovanou ve stavu, dlouhotrvajícím nezájmem poškozeném, ale přesto do značné míry původním a cenném. Dochovaly se téměř všechny původní zděné a tesařské konstrukce, dřevěné stavební výplně včetně obložek a okenic, kovářské, zámečnické a truhlářské doplňky a do jisté míry i podlahy, částečně štuková výzdoba v chodbě a obklad na jedné z toalet.
Na základě průzkumu omítek bylo s jistotou možné říci, že se v řadě místností i v exteriéru zachovaly původní omítkové vrstvy včetně nátěrů. V prvním patře v salonu se pod tapetami dochovala novinová makulatura, na níž bylo možné číst datum Freitag 10. Jäner 1902. V průběhu stavebních prací se ukázalo, že pod vrstvami přemaleb se na schodišti dochovala stopa velkorysé výmalby, kterou bylo třeba detailně prozkoumat. Byla identifikována původní barevnost oken a dekorativní malby na interiérových dveřích. Při rozkrytí spoje dvou střešních trámů, byla kromě zprávy od původního tesaře, nalezena v půdním prostoru i původní břidlicová šablona.

Kritéria stanovená pro záchranu objektu
Zachovat stávající dochované architektonické prvky interiéru jako dveře, okna, kovářské výrobky, štuky. Štuky obnovit a doplnit do původní podoby včetně výzdoby stropů. Dochovanou výplň v okně a vstupních dveřích se secesními motivy použít ve všech oknech kromě průčelí. Dílčí stavební prvky, jako například část intaktní dlažby a obkladu, opatrně demontovat a uschovat pro další využití. Repasovat čelní fasádu s klempířskými, zámečnickými a kovářskými výrobky. Jihozápadní fasádu očistit od oken z nedávné minulosti. Jihovýchodní fasádu rehabilitovat do původního stavu, odstranit krček průchozího koridoru a osadit nové dveře dle původního návrhu. Severovýchodní pohled bude respektovat nové vnitřní uspořádání mezonetového půdního bytu. Bude odstraněn štukový rastr, který nenavazuje na čelní členění fasády, osadí se nové okenní otvory v duchu jihozápadní fasády a opatří se hladkou štukovou omítkou, viz čelní fasáda. Zanikne tak dům čtyř nestejnorodých fasád. Místo grafického štukového náznaku oken, získá severozápadní fasáda pravdivý obraz vnitřní dispozice.

Konstrukční a materiálové řešení
Obvodové a vnitřní zdi tvoří cihly pálené plné, stropy byly trámové s dřevěným záklopem a s dřevěnými rákosníky s podbitím. V průběhu demontáží bylo však zjištěno, že jsou napadeny dřevokaznou houbou, proto byly původní stropy demontovány a nahrazeny novými plechovo-betonovými stropy. Ve dvou místnostech byly jako nosné prvky použity tři ocelové profily ve vzdálenostech 3 m (dva při krajích a jeden uprostřed) a mezi nimi vyklínované nosné trámy. Díky tomuto řešení zde trámy nebyly napadeny houbou a původní konstrukce byla zachovaná. Konstrukci krovu bylo nutné upravit dle nových požadavků na vestavbu druhého patra bytu. Došlo k vyřezání kleštin na úrovni 4. NP, a z tohoto důvodu zde byly v plných vazbách krovu osazeny ztužující ocelové rámy. V 3. NP byly prořezány vazné trámy. Pro sloupky, osazené na těchto vazných trámech, byly zhotoveny prostavovací kusy do podlahy, kam byly umístěny ocelové HEB profily jako podpory pro tyto prostavky.
V průběhu demontování dochované střešní krytiny byla nalezena v prostoru mezi trámy původní břidlicová šablona. Proto bylo navrženo provedení nového pokrytí přírodní břidlicí s úhlopříčným krytím. Toto řešení povýšilo výsledný efekt rekonstrukce.
Původní schodiště bylo zbaveno vrstev nátěrů, provedených v průběhu let. Vnitřní hlavní schodiště bylo očištěno vysokotlakým pískováním křemičitým pískem. Na schodišti se nacházela také mosazná očka pro uchycení koberce, chybějící byla zadána k novému vyhotovení dle originálů. Schodiště v bytě je pojato moderně. Schodnice tvoří ocelové zubatice, z horní strany obložené dřevěným masivem. Ze spodní strany je zubatice obložena SDK konstrukcí. Zábradlí je skleněné.
Původní okna byla napadena suchou plísní, po dohodě s pracovníky NPÚ bylo tedy rozhodnuto, že budou vyrobena nová z dubového masivu. Vnitřní zdobené obložení se dochovalo v použitelném stavu, proto byla všechna obložení demontována a repasována, včetně doplnění chybějících částí. Barva oken a obložení byla vybrána na základě zkoumání původních oken, ze kterých byly odkryty veškeré nánosy až na původní nátěr, který byl v odstínu světle zelené.

Omítky a štuky
Veškeré původní omítky byly po letech stavebních úprav ve stavu, který nebyl ze strany investora akceptovatelný, proto byly osekány až na zdivo. Výjimku tvoří omítky v chodbě 1. NP a na schodišti, kde byly objeveny secesní malby.
V chodbě 1. NP se dochovaly sádrové stěrky a sádrové ozdoby. Ačkoliv značná část ozdob a omítek byla poškozena, dochovaný základ byl pro provedení odlitků a kopií dostačující. Původní ozdoby byly štukatéry demontovány a odvezeny do dílny, kde zhotovili formy na odlitky, následně provedli samotné odlitky a ty sušili. Přes časovou náročnost tohoto postupu se tak podařilo původní štukovou výzdobu kompletně renovovat, chybějící ozdoby doplnit a ty méně poškozené opravit.
Omítky v prostorách kanceláří a bočních chodeb byly provedeny nové včetně nových jemnozrnných štuků.

Umělecké prvky
Nejzdobenějšími částmi celé vily jsou zámečnické prvky na čelní fasádě: držáky okapových žlabů a markýza nad sgrafitem. Zadní fasádu, která působila stroze, se architekti rozhodli oživit doplněním nově vyrobených držáků okapových žlabů dle původní projektové dokumentace. Zásadním zdobným prvkem jsou také hlavní vstupní dveře a vnitřní zábradlí na schodišti, které byly repasovány a nově natřeny.
Neopominutelným uměleckým artefaktem domu jsou interiérové secesní malby, k jejichž objevení došlo náhodně při škrábání původní malby v části schodiště, kde omítky, díky jejich dobrému stavu, nebylo nutno osekávat. Ve výsledku jsou tedy omítky na schodišti původní, pouze došlo k očištění od novodobých výmaleb tak, aby byly secesní malby obnaženy v co největším rozsahu. To umožnilo pracovníkům památkové péče zmapovat a pochopit průběh secesních motivů. Po tomto průzkumu byly původní malby zafixovány a následně provedeny nově, avšak ve vzhledu jako bychom je odkryli, tzn., že malby nejsou provedeny v tak jasných a výrazných barvách jako původně, ale mají patinu.

Leptaná skla
Ve vstupní chodbě 1. NP byla v původních okenních křídlech a ve dveřích osazena leptaná skla. V každém prvku však byla vždy jedna skleněná tabulka rozbitá, a tak se na přání zákazníka nechaly vyrobit repliky leptaných skel (leptání dnes ovládá jen velmi málo specialistů). Výsledné repliky skel jsou zdařilým výtvorem, téměř nerozeznatelným od originálů. Díky tomu si investor nechal stejnou technologií vyrobit skleněné tabulky i do dělicí příčky s dveřmi v 2. NP, která odděluje chodbu a schodiště.

Obklady a dlažby
V jedné z místností se dochovaly původní obklady s motivem andělíčků. Byly opatrně demontovány a osazeny na jiné místo, kde tvoří ozdobný rám pro zrcadlo. Za zmínku stojí nově realizované dlažby – na všech chodbách byly položeny dobové dlažby podtrhující secesní interiér. Dlažby tvoří dvě typy bordur a mozaiková výplň.

Fasáda
Vzhledově je vcelku jednoduchá, jejím nejvýraznějším prvkem je sgrafito na čelní fasádě, kde je znázorněn rok výstavby 1902 a iniciály MK, investorky paní Marie Karas. Dochovaný stav původních fasád však nebyl dobrý, proto byla jejich značná část osekána a následně provedena nová jádrová omítka včetně štukové jemnozrnné omítky.

Zajímavosti stavby
Samotný průběh rekonstrukce byl zdrojem mnoha překvapení. K největším z nich patřilo odkrytí maleb na schodišti a nalezení původní břidlicové šablony na půdě. Díky těmto nálezům se objem práce i investic značně navýšil, výsledkem je však kvalitativně hodnotnější renovace původní podoby domu. Zajímavostí je nalezený vzkaz od tesaře, skrytý ve spoji dvou střešních trámů zanechal vzkaz: „Zimmerlt. Franz Ganswohl, Iglau am 1. Juli 1902“ (tesař(i) … Jihlava dne 1. 7. 1902).

Výsledek obnovy
Při zachování maximální míry historické autentičnosti dnes dům nabízí řadu reprezentativních funkčních a uživatelsky komfortních prostor. Místnosti v 1. PP, 1. NP a 2. NP budou sloužit jako nadstandardní kanceláře s příslušným sanitárním zázemím a kuchyňkou, v 1. PP bude umístěno rovněž technické zázemí objektu a skladovací prostory. Kanceláře jsou koncipovány jako samostatné, nebo se dají navzájem propojit. Celkový maximální počet kanceláří je 11.
Ve 3. a 4. NP byl vybudován mezonetový byt, jehož součástmi jsou ve vstupním patře předsíň, jídelna, kuchyně, obývací prostor přes dvě patra, dále šatny, ložnice, velké koupelny a samostatné WC. Vyšší patro tvoří galerie s velkým šatníkem a dvěma dětskými pokoji se samostatnými koupelnami.
Z hlediska architektury, umění a historie se jedná o unikátní záchranu vzácného a v katastru ojedinělého exempláře secesní vily z počátku 20. století. Stavba se řízením osudu dočkala století 21. Ve stavu sice žalostném, nikoliv však zcela zdevastovaném. Tato skutečnost, spolu s neobvyklou mírou osvícenosti a velkorysosti investorů a díky kvalitně odvedené projektové a řemeslné práci, umožnila nebývale rozsáhlou a precizní renovací každého stavebního prvku obnovit krásu domu v jeho téměř původní, cenné podobě.

Hodnocení stavby autory projektu
Secesní vila Marie Karas v Jihlavě a její rekonstrukce byl jedním z úkolů, který ateliér řešil v souladu s historií daného objektu. Důležitou součástí práce na projektu byla spolupráce s investorem a jeho představami o využití domu, s přihlédnutím k jeho památkové hodnotě. Architektonický přínos vidíme především ve snaze naplnit památku novým obsahem s cílem jejího oživení, vdechnout jí pohled současného kulturního cítění s přirozenou integrací do současnosti.
Nedílnou součástí záměru je především osvícenost investora a jeho spolupráce s námi, která byla při návrhu této rekonstrukce příkladná. Investor zadal kompletní rekonstrukci včetně úpravy exteriéru a interiéru. Vznikla tak příležitost vytvořit jednotné dílo, kde jednotlivé části a prvky tvořily jednotný architektonický a designerský celek navenek i uvnitř.

Poznámka: Den otevřených dveří, uspořádaný investorem na přání obyvatel Jihlavy po kolaudaci stavby, vzbudil neobyčejný zájem mezi odbornou i laickou veřejností. Během jediného odpoledne si vilu prohlédlo na 900 zájemců a výsledek renovace sklidil uznání i řadu pochval.

Tisková zpráva